České Neuro 2024

Mistrovství Evropy ve fotbale pomalu dokončuje první rundu zápasů o postup ze skupiny. Zítra hrajeme s týmem, kde příjmení každého hráče končí na „švili“ nebo „idze“, případně „adze“. Sledování výkonů našeho mužstva bude další „neuro“, neboť utkání Turecko – Gruzie se mi zatím ze všech zhlédnutých mačů nečekaně líbilo nejvíc. Přineslo vše, co fanda od fotbalu očekává. Vervu, bojovnost, rychlost, nápady, střely. Jednoduše emoce.

První zápas našich s Portugalci nepřinesl z české strany, kromě dvou střel na branku, takřka nic. Byl to navíc střet dvou zcela odlišných sportů. Češi provozovali většinou lehkou atletiku, disciplínu běh na deset kilometrů, Portugalci hráli fotbal. Sice dvě ze tří branek, které v utkání padly, jsme vstřelili my, ale jsme byli pomalejší, nepřesnější, bez nápadu a kreativity. Atletičtější než my byli snad jen včera Italové. Což mě mrzí, neboť azurové squadře fandím už léta. Italie proti naprosto dominujícímu Španělsku trefila branku pouze jednou, a to stejně jako my tu vlastní.

Pokud zítra nenastane obdoba českého národního obrození a Gruzínci budou hrát se stejnou energií jako s Turky, tak bude následovat „Do Pradze idze“.

Ledaže, že by dnes večer dorazil David pičo Pastrňák.