Bratříček otevřel vrátka Putinovi

Hlavou naší bratrské země byl demokraticky zvolen Peter Pellegrini. Slováci vyjádřili svobodně svou vůli. Je to čistě jejich věc. Opravdu? Tak proč mám pocit, od půlnoci hraničíme s ruskou gubernií? Jsem paranoidní? Nemyslím. Stačí si vygůglovat prohlášení některých vlivných „politiků“ jako je Blaha či Harabín. Pro skutečnou hlavu státu Fica je Česko součástí prohnilého války chtivého Západu, který chce zničit bránící se Rusko toužící po míru.

S plným vědomím toho, že mám Slovensko moc rád, že tam žije moje nejbližší rodina, si kladu otázku, zda před více než sto lety spojili Masaryk se Štefánikem do jednoho státu skutečně dva sourozence. Nejsou náhodou Slováci, i přes oboustrannou lásku konkrétních osob či rodin a jazykovou a kulturní příbuznost, přece jen od nás nepokrevně odlišní? Po včerejším vítězství Ficovy mafie a neskrývaných rusofilů spíš bratranci z druhého kolena než „bratia“. V devátém století nás sice pojila Velkomoravská říše, což vedlo patnáct let zpátky k tomu, že Fico prohlásil moravského knížete Svatopluka za krále starých Slováků!?! Paradoxně tento absurdní nesmysl nerozporuje ani můj oblíbený satirický pořad Ťažký týždeň. Od těch časů se naše národy vyvíjely zcela odděleně. Země Koruny české, a to i v rámci Habsburské monarchie, a Horní Uhry. Armáda klerofašistického Slovenského štátu se aktivně účastnila v červnu 1941 operace Barbarossa, tedy útoku na Sovětský svaz. Co na to dnešní proputinovské filcky typu Blahy? V rámci totalitního Československa si naši „bratia“ vytvořili vzájemně prospěšný klientelistický „ujo systém“ bez velkých represí, za což se dnes Fico klaní u Husákova hrobu. Naopak po rozdělení uměle vytvořeného státu vznikla pod Tatrami mafie mnohem bezohlednější a krvavější než v Česku.

Po inauguraci prezidenta, až umlknou povinné zdvořilostní řeči s akcentem na slova národ a mír, až skončí státnické úsměvy na všechny strany, vezme skutečný prezident Fico do ruky kosu a začne s ní nemilosrdně máchat. Včera pro něj padla poslední zábrana. Rusofilství a protiukrajinské nálada jsou vysoce nakažlivé a občané Česka proti této nákaze nejsou imunní už dávno. Ale Slovensko je blízko, může být hůř. Je to jako sedět u obvoďáka v malé čekárně plné kašlajících smrkajících lidí a doufat, že od nich nic nechytnu. Navíc Trojský kůň míru na slovenský způsob slyšící na jméno Bureš se opět dere k moci bez jakýchkoliv skrupulí.

Ne, není to jen věcí Slováků, koho si zvolili prezidentem.

Zbývá zodpovědět pár otázek. Kde se „Pelleho“ triumf slaví víc? V Bratislavě na úřadu vlády nebo v Kremlu? Komu Putin slíbil Slovensko, pokud by nedej bože nastal mír navrhovaný Slováky a Rusko by anektovalo Ukrajinu? Ficovi nebo Orbánovi?