Klidná síla

Za týden začíná dvoudenní talentová show Česko volí prezidenta, která rozhodne o tom, zda se budeme či nebudeme stydět za hlavu našeho státu. Zda si po dvaceti, najmě však po posledních deseti letech, sledujíce jakékoliv vystoupení této osoby budeme moci říct „Ano, to je náš prezident“, anebo nás opět přepadne nutkání vyrvat si oční bulvy a uřezat si uši.

Už dlouho avizuji, že budu volit Petra Pavla. Kromě aury hrdiny a dobrého renomé v zahraničí budí tento charismatický muž respekt u populistických autokratů typu Babiš či Okamura, stejně jako u domácích demokratických politiků Fialou počínaje, Bartošem konče. Vyzařuje z něj klidná síla a rozhodnost, která mi schází u Danuše Nerudové, ač jsem před půl rokem psal, že bych si přál na Hradě ženu. Nikoliv ovšem za každou cenu. Paní profesorka je pro mě o několik řádů méně čitelná než generál v. v. Neumím to definovat, je to jen pocit, ale něco mi u Nerudové nesedí. Možná se pletu, nevím. Pokud se ovšem do druhého kola probojuje ta lidská hnida Babiš a právě ona, pak není co řešit.

Co se minulosti generála Pavla týče, je mi srdečně jedno, co dělal za mlada a čím chtěl být či nebýt, důležité je, jak se choval posledních třicet let. K problémům se staví čelem, neuhýbá, nefňuká, na rozdíl od ublíženého ukňouránka Babiše, který se debatám zbaběle vyhýbá, aby zas pod tlakem neřekl, že měsíc a slunce jsou planety či jiné blbosti, která by jen potvrdily, že jiné dovednosti než podvádět a manipulovat a bohapustě lhát nemá.

A kromě výše zmíněného jsem se na Petra a Pavla narodil 😊