Gorole versus tanki

Chtěl bych touto cestou požádat staronové vedení města Jablunkova, aby svým potencionálním protihráčům a kritikům nenadhazovalo tak snadné míčky na smeč. Obzvlášť, když se nejedná o problém, který se přímo dotýká chodu města.

Mužský pěvecký sbor Gorol slavil v sobotu pětasedmdesáté výročí svého vzniku. Dovolím si říct, že na Jablunkovsku neexistuje jiné tak významné folklorní těleso s podobně dlouhou tradicí. Pět desítek chlapů nejrůznějšího věku v gorolských krojích vedených v současné době energickou usměvavou dirigentkou Katarzynou Kantor šířilo a šíří svými hrdly dobré jméno našeho města na nesčetných koncertech doma i v Evropě. Jako jediný zahraniční soubor zpíval Gorol v roce 1994 ve Skočově papeži Janovi Pavlovi II. V chórze zpívaly a zpívají významné osobnosti zdejší polské komunity včetně mnoha mých známých a přátel. Kdybych jako starosta obdržel pozvánku na slavnostní oslavu výročí a bez omluvy nepřišel Gorolům popřát a vyjádřit srdečné poděkování za vše, co pro město udělali, nemohl bych se Tadkovi Filipczykowi alias Filipowi a ostatním podívat do očí. O účasti na Gorolu ani nemluvě. „Gańba by mie liskała“. Ignorovat úctyhodné výročí zrození tak významného souboru je krajně neuctivé a hloupé. Přednost měli zahrádkáři a plastové modely tanků pana Tomicy.

V radě města snad poprvé v dějinách Jablunkova počínaje rokem 1560 nesedí ani jeden Polák, většina menšiny se nachází v opozici, a její zástupci nemají zájem upozorňovat vedení města na něco, co má být samozřejmé…

No nic, no. Přeji pěveckému sboru Gorol mnoho dalších skvělých koncertů a úspěchů. Díky za to, co jste pro město udělali. HO! HO! HO!

P.S. A nepřehánějte to, chlapi, s tou kávou na zájezdech. Příliš kofeinu škodí 😊