Hra o Jablko

Slavný film Věry Chytilové sice s humorem popisuje věčný spor mezi mužem a ženou, ale zároveň zachycuje chvíle, kdy už hra s city přestává být hrou. I v politice nastanou situace, kdy přátelské pocity musejí jít stranou a hra na kámoše končí. Je třeba jednat rázně a za svým rozhodnutím stát a přijmout za něj zodpovědnost. Komunální hra o naše Jablko zatím ukazuje pravý opak.

Nezastírám, že jsem ve volbách stranil „momentálním“ poraženým, zjednodušeně řečeno socanům a Polákům. Když už vyhrálo lidovecké křídlo, tak by vedení města mělo, podle mého, zůstat stejné. Duo Hamrozi – Čmiel podporované stratégem Sventkem už přece jen „našlo volant“ a neřídí naše město špatně. Ovšem status quo si musejí vybojovat. Počínání vítězných lidovců zatím připomíná krále z Pyšné princezny, který neustále něco nařizoval a odvolával, což ostatní mate a vyvádí z míry, neřkuli irituje, což je kulantní synonymum výrazu „sere“.

S KDU-ČSL byla při skládání koalic vždy těžká práce, straně chyběly a chybí osobnosti se schopností činit nepopulární rozhodnutí. Muži nebo ženy činu, ne váhavých kroků. Nelze něco slíbit a uzavřít podáním ruky „gentleman argeement“ a druhý den vše odvolat, protože se zase někdo zamyslel, rozmyslel, měl vidění či co vlastně. Jako kdyby váhavost byla druhým jménem pro lidovce. Vesměs za ně v minulosti rozhodli jiní a postavili je před hotovou věc. Nelze slíbit všechno všem a být s každým za dobře. Než se na ustavujícím zastupitelstvu definitivně odhlasuje nové vedení města, muže se stát cokoliv. Prozatímní jedenáctka, tzn. sedm lidovců, tři ODS-Nej a paní Gawlasová také mohou svou hru prokaučovat. Nejslabším článkem je posledně jmenovaná, neboť je pod velkým tlakem svého manžela, nyní už definitivního emeritního senátora. Pokud mu po odhlasování uvolní místo, stane se po výměně Gawlas automaticky radním. Pokud Gawlasová odstoupí už teď, může si její manžel říct o post druhého místostarosty, což kupodivu lze. Bude jazýčkem na váhách. Klidně se může přiklonit k opoziční desítce, čímž by ovšem vznikla podobná situace. Zde by ovšem mohl žádat křeslo jediného místostarosty.

Vypadá to, že zatím jsou dvě věci jasné. Hra o místostarostu a fakt, že žádná ze stran nechce kamarádit s Gawlasem. Přitom je řešení legrační šachové partie tak jednoduché. Aby lidovecká koalice odvrátila možnost exsenátora v roli radního či druhého místostarosty a Hamrozi s Čmielem pokračovali ruku v ruce dál, stačí učinit jedno nepopulární rozhodnutí. Musí hodný Jirka říct hodné Evě, že s ní do nové party nepočítá a uzavřít koalici s Markem, Tomášem, Dankem a Kubou, čímž vznikne pohodlná čtrnáctičlenná většina. Duo starosta místostarosta zůstane zachováno, přizvaná čtverka, z níž po křesle místostarosty nebaží nikdo, dostane dvě místa v radě a je na příští čtyři roky vymalováno. To by ovšem musel někdo přestat váhat, přešlapovat na místě, rušit sliby či dokonce lhát, a rozhodnout.

Hra o naše Jablko začíná připomínat film Věry Chytilové. Pro ty, co ho neviděli, dodávám, že pro všechny aktéry skončil špatně.

P.S. Sice jsem slíbil, že momentální komunální politiku města nebudu glosovat, ale když vidím počínání aktéru, nemůžu si pomoct 🙂