Vzhůru na palubu

„Dálky volají. Vítr už příhodný vane nám. Tajemné příběhy nás teď čekají. Tvým domovem je oceán“, slova a melodie písně z populárního retro seriálu Dva roky prázdnin mi samovolně naskočily po volbě předsednictva České pirátské strany

Verneovský příběh sice není o pirátech, bukanýrství jen evokuje. Je v něm však optimismus, který jsem cítil po ukončení sobotního celostátního fóra Pirátů. Respektive umírněnou radost z toho, že z mého pohledu jediná volitelná strana vládnoucí koalice nestrhla kormidlo do rozbouřených vod radikální levice, jak si její ultra pravicoví oponenti a senzace chtiví novináři přáli. Přiznám se, že jsem také podlehl médii nafouklým obavám, že stranu ovládne karvinská pirátka s blond image herečky z bavorského pornofilmu, která k totalitní a krvavé ideologii zvané komunismus vymyslela přívlastek demokratický. Což je lingvistický oxymóron a psychiatrický blud. Kvůli tomu jsem poprvé v životě sledoval streamovaný volební sněm politické strany. K radosti mé ženy téměř celý. Držel jsem palce Ivanovi Bartošovi, kterému i díky osobní známosti jako jedinému politikovi skutečně věřím dobré a čestné úmysly, byť jsou občas naivní a foglarovské. Navíc jej velmi obdivuji za to, co všechno musel v posledních měsících psychicky i fyzicky zvládnout. Podlé a lživé útoky Babiše papouškované jeho příznivci, osočování echt pravičáků z neomarxismu, veřejné půtky mezi členy vlastní strany, podrazy vypočítavých rádoby spřízněných „stanostů“, což sečteno vyústilo ve volební výprask. Jiného by to dávno zdeptalo, ikona a vůdce českého pirátství vše ustál, a ještě mu zbylo dost síly a entuziasmu vést stranu dál.

Když jsem však viděl a slyšel slečnu „Janku“ Milailidu hovořit během kandidátské prezentace, uklidnil jsem se. Tato původně docela hezká bruneta nedokázala samostatně formulovat jakoukoliv kloudnou myšlenku, ani tu marxistickou, pouze papouškovala obecné floskule ze „slajdu“. Neuměl jsem si představit, že by tuto revolucionářku většinově inteligentní a vzdělaní Piráti zvolili do čela strany. Nakonec se neprobojovala ani do předsednictva. Zcela přesvědčivě vyhrál Bartoš.

Optimismem mě naplnila další skutečnost. Během představování se kandidátů do pětičlenného předsednictva strany mě příjemně překvapilo, kolik je mezi Piráty chytrých a rétorických zdatných žen, pseudo komunistku nepočítám, tak si chtěla záměrnou provokací jen užít svých pět minut mediální slávy. Nakonec byly do úzkého vedení zvoleny dvě. Další mladé ženy jsou v čele krajských kandidátek.

Věřím, že se Piráti zase zvednou. Kdo jiný by ve vládě obhajoval liberalismus a oponoval pravicovým konzervám?