Trujkunty

Dnes vychází pokračování kriminální série Trujkunt, konkrétně novely Klasztor a Návrat. Vyšetřovatel major Saran, vysoce funkční sociopat se slabostí pro něžné pohlaví a cigarety a se sklonem k násilí, řeší další smyšlené vraždy v „gorolském trojúhelníku“ mezi Třincem, Bukovcem a Mosty s centrem v Jablunkově, kde lidé dosud hovoří tím nejoriginálnějším z českých nářečí.

Příběhy z nejvýchodnějšího regionu Česka vklíněného mezi Polsko a Slovensko, jehož drsný půvab a kolorit je Čechy z Čech a Moravany z Moravy tak trochu opomíjen, zaujaly programovou ředitelku nakladatelství Argo Hanu Gelnarovou natolik, že dala Trujkuntu šanci vstoupit do české literatury. Popravdě, dodnes nechápu proč. Paradoxem je, že jsme se vlivem pandemie zatím nepotkali, znám toliko její klidný, medový hlas. Z party jejích Argonautů, kteří se o mě tak báječně starají, jsem se setkal loni v létě pouze s korektorem Trujkuntu Jiřím Popiolkem, skvělým chlapíkem, který jako Slezan chápe jazykové nuance naší krásné Gorolie. Jsem Argonautům Hance, Ivaně, Zdeně, Saši a dalším včetně výkonného ředitele Milana Gelnara neskonale vděčen. Mrzí mě, že se kvůli pandemickým opatřením odložilo na neurčito uvedení Trujkuntu v jablunkovském rockáči, jehož saranovskou image by tahle parta devadesátkových nonkonformních intoušů jak „svým“ Argonautům říkám, jistě ocenila.

Autor Trujkuntu, který v mládí snil o sepsání nějaké zásadní knihy typu Spolčení hlupců, prostřednictvím které sdělí čtenářům svůj pohled na absurdity života a společnosti, paradoxně uspěl s akčním krimi komiksem, kterým nechtěl sdělit vůbec nic. Trujkunt je jakési soukromé pokračování jeho oblíbených seriálů, jejímž tvůrcům už mravokárci nestačili zatrhnout nekorektní humor a explicitní nahotu. Trujkunt je moje osobní zábava, nic víc. A doufám, že baví také čtenáře…

Mimochodem, v přípravě je vydání dalšího pokračování.