Trujkunt

Na rozdíl od ostatních jiných jazyků, najmě řečtiny a latiny, dala čeština světu poměrně málo slov. Nejznámější je výraz robot. Kromě pojmenování „inteligentního“ stroje, patří mezi nejpoužívanější „pistole“ a „polka“. Také „houfnice“. Fascinují mě národní buditelé, kteří museli vymyslet české ekvivalenty přírodovědných latinských výrazů, které náš jazyk neznal, a které zdomácněly tak, že už nám ani nepřijde, že neexistovaly. Kopretina, hroch, kyslík, lebka atd.

Aniž by se chtěl autor srovnávat s národními buditeli či nedej Bože s Čapkem, zřejmě se mi nechtě podařilo přejmenovat v mysli minimálně čtenářů detektivek výraz pro Jablunkovsko. Ač v detektivní trilogii, která vyšla v nakladatelství Argo, termín v textu nepadne ani jednou, stojí tučně na obálce TRUJKUNT. Přestože v příbězích autor operuje s termíny Gorolia či Jablunkovsko, potažmo Trojmezí, v pokračování krimi, které vyjde na jaře příštího roku bude v podtitulku uvedeno „detektivní příběhy z Trujkuntu“. Někteří čtenáři z Čech už v komentářích píší, že v Trujkuntu ještě nikdy nebyli, že ho musejí navštívit, nehledě k tomu, že redakce nakladatelství sama, i přes autorovo vysvětlování, že jde o novotvar, uvedla v anotaci na obálce, že „Trujkunt je zvláštní místo“. Vzhledem k tomu, že krimi je k dostání v knihkupectvích v celé republice, v současnosti přirozeně jen v e-shopech vydavatelství, je docela možné, že za na západ od řeky Moravy pojem zdomácní, a někteří skuteční Češi z Čech budou Trujkunt používat jako místopisný výraz pro nejvýchodnější region republiky. Omlouvám se všem svým českým i polským spoluobčanům, kterým nejde novotvar vymyšlený pro potřeby knihy pod nos. 🙂

V krimi příbězích hovoří některé postavy v rámci autentičnosti „po nyszymu“. Zdůrazňuji, že pro přepis těšínsko-jablunkovského nářečí neexistuje žádná kodifikovaná transkripce. Autor se rozhodl zapisovat jej foneticky (jak vyslovuji, tak píšu) s použitím polských znaků pro měkké hlásky, které v češtině neexistují, což některé zdejší polské puristy dráždí. Autora odsudky zpočátku mrzely, dnes jsou mu srdečně fuk. Náš jazykový klenot patří všem obyvatelům Těšínského Slezska, nejen Polákům, kteří si na něj dělají nárok.

Když se prestižní nakladatelství Agro k autorově upřímnému šoku rozhodlo jeho gorolské detektivky vydat tiskem, a to hned tři najednou, bylo třeba vymyslet jednotící název. Pojmenovat knihu po hlavním hrdinovi bylo zavádějící, název Trojmezí je nezajímavý a polsko-slovenský Trojstyk zase dvojsmyslný. S dcerou, která se svým přítelem tvořila obálku, jsme nakonec zvolili Trujkunt, což je fonetický přepsaný polský trojúhelník. Nejde jen o metaforu Trojmezí, ale „kunt“ je kout, což je poloha, kterou nejvýchodnější region v rámci Česka zaujímá. Místo vklíněné mezi Polsko a Slovensko, kde se mluví a žije trochu jinak. Příběhy se odehrávají v pomyslném trojúhelníku mezi Bukovcem, Mosty a Třincem, v sedmém díle i Těšínem. Definitivní rozhodnutí padlo poté, co dceřině příteli, čistokrevnému Čechovi, přišel výraz podmanivě nesrozumitelný, což může upoutat čtenáře v knihkupectvích. Stejného názoru bylo i Argo.

Čtenářka z Brandýsa nad Labem psala autorovi, že se chystá náš region po koroně navštívit a že už si vypisuje restaurace, putyky a místa…v Trujkuntu. 🙂