Ach, to nakupování!

Ztratil jsem se! U mlékárenských výrobků. Někde mezi zlevněným taveným sýrem Apetito a jihočeským trvanlivým mlékem. Začal jsem zmatkovat, svět se zatočil jak seschlý rozinkový šnek v regálu s pečivem. Vrávoral jsem! Zezadu na mě padaly skleničky steak omáček od Vitany. Dopotácel jsem se k zelenině a ve stavu naprosté dezorientace zoufale volal manželku, která někde pendlovala s nákupním vozíkem. Byl jsem u konce sil. Má poslední vzpomínka patří bílým kedlubnům z Itálie, do nichž jsem padl obličejem. Cestou jsem ještě srazil vyděšenou prodavačku a reklamu s nápisem „Albert je tu pro vás“….

Nakupování v supermarketech nesnáším. Podobně jako většina chlapů. Jsem schopen si u kasy říct o cigarety, turniket do prodejny však pro mě představuje vstup do strašidelného zámku. Vesměs nasadím výraz sériového vraha už před hlavním vchodem, takže mě žena raději odstaví venku. Čas strávený čekáním potvrzuje Einsteinovu teorii relativity. Zatímco zestárnu o deset let, má drahá polovička má pocit, že ještě nezačala ani pořádně nakupovat. Když po páté cigaretě rezignuji a jdu se podívat, zda ji nepřejel vozík, najdu ji na konci nejdelší fronty. Zde naopak platí Murphyho zákon. Ať se postavíš do jakékoliv fronty, vždy je to ta nejpomalejší. Po zaplacení potravin, které bych si sám nikdy nekoupil, mi s úsměvem předá naditou igelitovou tašku. Dělá to pro mé dobro. Abych se neztrapnil tím, že nepomáhám dámě. Pokud chce kdokoliv spolehlivě zničit mužovo image neodolatelného drsňáka, nechť mu dá do ruky igelitku…

Nakupování v běžném supermarketu je v porovnání s návštěvou shopping parku štědrovečerní idylkou. Když byly dcery v pubertálním věku, byl jsem dvakrát do roka podroben tortuře v podobě sobotního výletu do tohoto chrámu kapitalismu. Marně jsem vysvětloval, že mi pobyt v tomto nákupním parku způsobuje psychická muka srovnatelná jen s nuceným poslechem malých houslistů na koncertech žáků základní umělecké školy. Celodenní „ shoppingování“ a poslech vrzálistů a přiznal bych i vraždu Kennedyho! Navíc mým třem ženám nestačilo, že jsem je přivezl a samozřejmě také odvezl. Musel jsem také kvalifikovaně posoudit, zda jim výběr šatů, halenek, svetříků náramně sluší. První zvolání „sekne ti, kup to!“ bývá ještě míněno upřímně, s druhým, třetím, čtvrtým převlékáním a zkoušením dalších variant stejné konfekce jsem upadal do trudnomyslnosti, páté zoufalé „moc ti to sluší“ bylo již synonymem „tak už si to, proboha, kup, ať můžeme vypadnout!“. V devíti případech z deseti si žena nakonec koupí ty první šaty!

To my, chlapi, nakupujeme caesarovským stylem „přišel, viděl, zvítězil!“. Víme, co chceme, a za pět, deset minut není co řešit. Tedy pokud nás nezačne obsluhovat mladá hezká slečna, která nám zpomalí čas i myšlení a zrychlí tepovou frekvenci. V psychedelickém poblouznění jsme schopni koupit cokoliv, co nám kráska nabídne. I kdyby to byl cvičený lachtan…