Drsňák

Jako školáci jsem na Vítězném únoru neviděl nic záludného. Žádný komunistický puč. Ve hře byly spíš dojmy z oslav. A tento svátek nic moc. Útrpně jsme museli přežít trapné projevy a ještě trapnější vystoupení školních sborů zpívajících revoluční hity. Šarádu doplňovali pionýři – malované děti. Občas dokonce v pozoru a s charakteristickým salutováním, které později proslavil Jágr v NHL…

To májové oslavy Svátku práce a osvobození Rudou armádou, o nějakých Američanech v Plzni nebylo vidu ani slechu, byly větší sranda. Na červené tribuně s fatalistickým heslem „Na věčné časy“ seděl vždy nějaký importovaný rudoarmějec s talířem na hlavě, kterého jsme zdravili epileptickým třesem mávátka. Průvod prošel Terasou a končil na stadionu, kde na nás čekaly pouťové atrakce, a na povinné adorování socialismu jsme zapomněli. V čele popularity revolučních svátků stál listopadový lampionový průvod, který spíš připomínal dušičkovou památku zesnulé svobody. Nejjednodušší lampiony, papírové harmoniky se svíčkou, pak čelily sofistikovaným žhářským útokům, spršce benzínu z injekční stříkačky. Vrchol představoval ohňostroj, hlavně oranžové „rohlíčky“ třaskající do noci. Ohňostrůjci stáli za betonovým Gottwaldem, třineckým symbolem komunismu. Dnes tam pro změnu stojí obří symbol kapitalismu, supermarket Hypernova…

Do omrzení nám tehdy rovněž televize sugerovala vítězně únorový klip z roku 1948, kdy soudruh Gottwald v beranici hřímá do lesu mikrofonů, že se vrátil z Hradu. Po této osudové větě následuje střih a dlouhý záběr na tvrdého chlapíka v tmavém klobouku a v mantlu se zvednutým límcem. Rezolutně si dá levičkou vajgla do úst a volnými dlaněmi začne freneticky tleskat. Rozhodně nevypadá směšně jak vůdcův komparz na balkoně. Jeho ostrý pohled a mužná gesta vypovídají: „Správně jsi to řekl, Klemo! Celá fabrika jde s tebou!“. Vypadal jako z reklamy na revoluci. Tleskající tvrďák s cigárem se mi vryl do paměti natrvalo. Naštěstí, žádnou rudou devastaci mého mozku nezpůsobil…

Dělnický Phil Marlow nebyl v dokumentu o komunistickém převratu náhodou. Měl působit magicky, ovlivnit psychiku diváka a posvětit puč. Manipulaci se záběry využívají všichni demagogové od doby prvních kinematografů. Záběry bolševického útoku na Zimní palác z listopadu 1917 pocházejí z propagandistického filmu režiséra Ejzenštejna. Slavná fotka oslavující vítězství nad Hitlerem, kdy sovětský voják s obratností alpinisty vyvěšuje rudou vlajku nad Reichstagem, vznikla až dva dny po dobytí Berlína. Vztyčení americké vlajky na Iwodžimě také proběhlo nadvakrát, čekalo se na větší vlajku.

Drsný chlapík ve skutečnosti tleskal o pár dní později na rolnickém shromážděné na Václaváku. Tehdy Gottwald slíbil stotisícovému davu, že nebude prosazovat kolektivizaci a nutit zemědělce k zakládání kolchozů. „Napříště pamatujte, že každý, kdo k vám přijde s takovým šuškáním do vsi, patří k záškodníkům a rozvratníkům, které jsme právě z našeho veřejného života vyhnali a vy, jejich agenty, kteří k vám přijdou do vsi, žeňte svinským krokem!“

Správně, Klemo, tleskal naivně tvrďák…