Efekt „Jágr“

„Tohle se v Americe nemůže stát. Leda v Ohiu, ale ne v Americe!“
Homer Simpson

Včera utrpěli naši hokejisté ostudnou porážku 2:7 od Švédů, a to vedli 2:0. Od druhé třetiny přestali tempu „tre kronor“ stačit a ta jim nasázela sedm fíků v řadě. Mistrovství světa v ledním hokeji je za dveřmi a opět klopýtáme. Třeba se stane zázrak a odvezeme si z Ruska zlato, co já vím. Není radno podceňovat kolektivní hlad po vítězství, před šesti lety to hoši „urvali“, byť měli také jen čtyři posily z NHL. Stále se však opakuje stejná situace. Všichni zas čekáme na jedno jediné letadlo, které nám přiveze spasitele. Což mě přivádí k otázce. Jak dlouho bude muset Jaromír Jágr ještě hrát, než se v Česku najdou stejně kvalitní hokejisté, kteří by jej nahradili? Ten člověk nás poprvé reprezentoval v době, kdy Gustáv Husák seděl na Hradě a Václav Havel v base. A pořád je nejlepším českým hráčem…

Podobný efekt, byť v negativním smyslu, existuje v české politice. Miloš Zeman s Václavem Klausem naskočili do „nejvyšší ligy“ ve stejné sezoně jako Jágr, tedy 1989/1990, a pořád dominantně ovlivňují chod naší země. Odkaz jediného rovnocenného soupeře, Václava Havla, zesměšnili, neboť z jeho etiky a morálky udělali slabost a z historického kréda, které používali Hus i Masaryk, a je vetkáno do naší prezidentské vlajky, udělali „pravdoláskařství“, což je dnes chápáno jako pseudointelektuální úchylka patřící do kategorie posměšných nadávek jako „sluníčkáři nebo pražská kavárna“, které používají fanoušci zmíněných politických dinosaurů. Jak říkal ekonom Tomáš Sedláček: „Zeman je schopen udělat zločince i z dalajlámy“. Současný prezident zbrojí na obhajobu své funkce a zatím nemá rovnocenného soupeře. Svěrák je starý, Sedláček se cítí ještě moc mladý, slušný Eben to nemá zapotřebí…

Zatím jediným politikem, který oba sebestředné populisty a demagogy porazil, byl v letech 2002 až 2003 Vladimír Špidla. S kamennou tváří nečekaně knokautoval v televizní debatě Klause, který jej marně, ale marně častoval posměšky. Následně Zemanovi zarazil prezidentství, neboť „rozvrátil původní koncepci sociální demokracie a svůj osobní zájem nadřadil zájmu strany“, a poslal jej na Vysočinu objímat stromy. Od té doby se druhý takový nenašel. Potenciální vyzyvatelé mají nahnáno z jeho hulvátského zesměšňování a účelových lží. Osobně bych do souboje proti Zemanovi nasadil předsedkyni Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Danu Drábovou. O jejím nadstandardním intelektu a erudici není pochyb, navíc její ležérní a lehce ironická dikce je podobná té Zemanově, ovšem na rozdíl od hlavy státu ji nepoužívá k zesměšňování ostatních. Její zdánlivá submisivnost zvýrazněná velkým výškovým rozdílem by mohla být výhodou, protože urážet drobnou ženu je ubohé a trapné, což by mohlo otevřít oči i některým Milošovým fanouškům…

Naději vidím také v tom, že se Zeman vzhledem k množství vypitého alkoholu, vykouřených cigaret a pozřeného bůčku v kombinaci se stářím a minimem pohybu konečně porazí sám…

P.S. (30.4.2016) Včera naši hokejisté nečekaně vrátili Švédům porážku, vyhráli 7:1. Podali soustředěný kolektivní výkon. Žádného spasitele nepotřebovali, zvládli to sami. Třeba se nám totéž povede v případě Zemana…