Generace…

Nedávno v nějakém televizním pořadu hovořil mladík s bradkou a vlasy sepnutými do ohonu o problémech současné Generace Y. Doporučoval mrknout se na webové stránky „Generation What“ a vyplnit na nich dotazník. Zkusil jsem to, ale zasekl jsem se u otázky „Když ti rodiče dávají peníze, jaký je to pocit?“ a definitivně to vzdal u dotazu „Co si myslíš o chlapech, co nosí kalhoty tak nízko, že jim čouhají spoďáry?..

Když jsem se poprvé dozvěděl, že nějaká Generace Y existuje, nejprve jsem si myslel, že tento pojem nějak souvisí a chromozomem Y, což je savčí chromozom určující pohlaví. V kombinaci XY zapříčinil, že močím ve stoje. S XX bych si musel dřepnout. XL zase způsobuje, že nadávám při výběru triček, protože u těch, které se mi líbí, je tato konfekční velikost vždycky rozebrána jako první. Generace Y je zcela něco jiného…

Jsou to děcka narozená v letech 1986 – 1994, která už vyrůstala a dospívala v demokracii. Údajně chtějí naplno využít všech možností, které jim otevřená společnost nabízí, ale zároveň kvůli tomu odmítají obětovat osobní život. Chtějí růst, chtějí se učit a rozvíjet, ale ne vždy se to hned povede. Ztrácejí iluze hned na začátku svého života a vlastně si často ani neumějí představit svoji budoucnost. Je pro ně velmi těžké si připustit, že musí odněkud začít a postupně se vypracovat. Předpokládají, že když už se věnovali dlouhé roky studiu, mohli by mít nárok na něco lepšího. Cítí, že mají na víc, ale mnohdy nedostávají příležitost to prokázat. Nechtějí být posuzováni, ale pochopeni. Alespoň tohle o Generaci Y tvrdí sociologové a oni sami. Některé otázky jsou mi povědomé, protože obě mé dcery jsou „ypsilonky“. Řada mladých lidí je z toho celá frustrovaná a psychicky to nezvládá. Něco je ovšem spojuje všechny. Musejí řešit problémy současného světa, které vytvořila Generace X. Popravdě, dokud jsem se v tom nezačal vrtat, vůbec jsem netušil, že takový „šuplík“ existuje a že do něj patřím. Jasně, taky jsem nadával na rodiče, nesouhlasil s jejich názory a vymezoval se vůči jejich generaci, ale že bych se v tom nějak filozoficky nimral a dával tomu „nálepku“, to mě ani nenapadlo. Nějak na to nebyl čas či co…

Generaci X se podle centrálního wikimozku lidstva taky říká generace lenochů (Slackers), což sedí, alespoň co se mě týče. V Česku je označována za „Husákovy děti“, což odmítám, protože mě zcela jistě zplodili můj tatínek s mojí maminkou, a ne súdruh Gustáv Husák s brýlemi jak popelníky a československou mluvou jako Babiš. Nehledě na to, že jsem přišel na svět za prezidenta Novotného…

Také jsem si poměrně jistý, jak by reagovaly na tyto stesky Generace W a V. Především ta druhá, která často zažívala chudobu i hlad, pak útrapy války a následně tuhou komunistickou totalitu. Můj dědeček, který musel bojovat u Kurska, což zázrakem přežil, by odepnul opasek a seřezal Generace X a Y jako žito se slovy, že se máme jak „punczki w maśle“, rozuměj tak dobře, jak žádná generace před námi…