Nenadávej na zrcadlo, když máš křivou hubu … Gogol
Rubriky

Hrdinství v Jablunkově

Odvaha je překonaný strach, říká se. Nebojí se jen lidé mdlého rozumu, kterým emocionální reakce na ohrožení či nebezpečí vůbec nedochází, takže nemají co překonávat. To rozhodně není případ inteligentních českých patriotů, kteří se statečně postavili polským nárokům na areál Městského lesa v Jablunkově. Pilot stíhačky Hawker Hurricane plukovník Antonín Velebnovský, který padl v letecké Bitvě o Anglii, už není sám, kdo je příkladem českého hrdinství v našem městě…

Slzy se mi derou do očí, když pomyslím, kolik strachu přetaveného v odvahu museli překonat rekové, kteří pod rouškou temné noci nastříkali červeným sprejem velký nápis „Ruce pryč, Poláci, od městského lesa“. Nejprve na vnější stranu zděného plotu jablunkovské polikliniky, a to tak, aby jej měli přes parčík Antoniho Szpyrce pěkně na očích neschopní úředníci „gminy“ včetně kolaborujícího vedení města. Poté na fasádu domu PZKO, tedy Polskiego Związku Kulturalno-Oświatowego, epicentra menšiny, která se ovšem nikdy nesmířila s tím, že po roce 1920 ztratila pozici většiny. Jak řekl jiný statečný Čech: „Nepřátel se nelekejme, na množství nehleďme”…

Namísto toho, aby se ochránci češství zbaběle dostavili na zasedání městského zastupitelstva a vyjádřili svůj názor, raději svůj objektivní a sofistikovaný pohled na vlastnictví areálu, kde desítky let probíhá jeden z největších folklorních festivalů v České republice „Gorolski Swięto“, sdělili hezky transparentně, jak se sluší na demokratickou společnost. Komu má na věky věkův patřit bývalý odpočinkový park, kam chodili na špacír měšťané už před sto lety, tedy v době, kdy zde žilo jen mizivé procento Čechů, si tak mohl během dvou týdnů přečíst i každý Slovák, který kolem PZKO spěchal do Penny pro metrák polohrubé mouky slevněné v akci. Čeští hrdinové, podle stylu písma byli odvážlivci minimálně dva, nemohli jinak, protože vedení radnice nenapadlo situaci kolem žádosti PZKO o odprodej městského lesa v měsíčníku „Jabko” pořádně vysvětlit. A tak napsali jasné, nebojácné, otevřené, anonymní varování…

Rekové z řad české většiny tak navázali na své neméně statečné předchůdce, kteří sprejem permanentně ničí polský název města „Jablónkow” na cedulích označujících začátek vjezdu na naše výsostné území. Případně na ty, kteří nastříkali na fasádu hajzlíků v areálu městského lesa milostný vzkaz „Máme rádi Poláky v Polsku”. To polská menšina takovou odvahu nemá a nic podobného nečiní, raději své názory zbaběle otiskne ve svých periodikách…

Moc by mě zajímalo, co by se v Jablunkově dělo, kdy se na zdi radnice objevil kupříkladu nápis „Zaolźie jest nasze!”

1 131 komentářů u Hrdinství v Jablunkově

  • Dobrý den,
    dlouho jsem tady nebyl tak se omlouvám za příspěvek ke staršímu článku.
    Nepřísluší mi komentovat ono sdělení, byť mám na to vlastní názor. Raději bych se vyjádřil k formě sdělení tj. čmárání po zdi. V článku píšete, cituji: „Namísto toho, aby se ochránci češství zbaběle dostavili na zasedání městského zastupitelstva a vyjádřili svůj názor“. Ono čmárání na zdi splnilo svůj účel a to že se o tom diskutuje. Kdyby vystoupil na zastupitelstvu, jak navrhujete, tak toto by pro něj znamenalo „konec“, neboť v Jablunkově se neodpouští (nezapomíná) a už by navždy zůstal takto „zafixovaný na gmině“.
    Pokud bych např. podobný názor veřejně vyslovil já, nejspíše bych byl odejit z třineckých železáren. Proto se nedivím této formě.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

ten − two =