Nenadávej na zrcadlo, když máš křivou hubu … Gogol
Rubriky

Svatby jako řemen II.

„Jsme dnes natolik vzdělaní, že nás už nic kromě šťastného manželství nemůže překvapit“
Oscar Wilde

Svatební exekuce mě občas zavedly do kuriózních míst. Nikdy po mě naštěstí snoubenci nechtěli, abych s nimi nad městem seskočil padákem a oddal je za letu, nebo se potopil na dno bazénu v Americe. Akorát jednou mně kdosi žádal, ať je sezdám v Thajsku, že mi zaplatí cestu. Bylo to sice lákavé, ale musel jsem zamilovanému páru vysvětlit, že můj rajon sahá jen od Kozubové po Trojmezí, respektive od Dźołu po Šance. I tak jsem s řetězem na krku navštívil pár zajímavých lokací…

Bylo nám s matrikářkou divné, že se má svatba oproti zvyklostem konat v neděli. Došlo nám to ve chvíli, kdy jsme zjistili, že jde o členy církve Adventistů sedmého dne, kteří si v sobotu válejí šunky, neboť Bůh stvořil člověka právě v tento den, což ctí jako svátek. Ženich byl ovšem rozvedený, a byť už léta solil do společné kasy, pokrytecká sekta zakazovala pastorovi, aby je oddal. Museli nastoupit civilové. Když jsme dorazili k jejich modlitebně v Návsí, bylo tam lidí jak na pouti. Vesměs mladých, hezkých a moderně oblečených. Ujal se nás příjemný mladík. Jeho milé a sympatické vystupování trvalo přesně do okamžiku, než jsem prohlásil, že „tu vidím spoustu koček“. Bohužel, „sabaćorzi“ zřejmě nemají smysl pro humor. Podíval se na mě, jako kdybych měl na hlavě rohy a místo chodidla kopyto. Od té chvíle mě všichni přítomní adventisté chladně ignorovali a bavili se jen s matrikářkou. Duchapřítomně jsem vypustil ve své svatební řeči několik vtípků, aby mě po obřadu nekamenovali. Když bylo liteře zákona o rodině učiněno zadost, mladík nás vypakoval, načež ihned nastoupil s „čistým svědomím“, že nespáchal hřích, tamější pastor, a mohl dokončit svatbu podle zvyků církve. Dodnes přemýšlím o tom, jestli mnou vykonaný obřad považují za platný…

Muřínkový vrch měří necelý kilometr a jeho hřebenem prochází hranice mezi Českem a Slovenskem. Těsně pod vrcholem stojí kaplička, kol kolem beskydská romantika. Tuto idylku si zvolili jako místo sňatku snoubenci z Ostravy, údajně sem chodili na túry a na pasece přespávali pod širákem. Proti gustu žádný dišputát. Akorát, že se nahoru nedá vyjet autem. Doporučení svatebčanů proto znělo vzít si sebou trekingové boty. Dvě plné dodávky vyrazily od penzionu U studánky v Horní Lomné vstříc dobrodružství. Na konci lesní cesty jsme museli zastavit a dát se na půlhodinový pochod ke kapličce. Pohorky k obleku ještě ujdou, ale k nadýchaným sněhobílým svatebním šatům se hodí jako k zajíci cylindr. Splnily však svůj účel, neboť jsme museli přelézt i tři kmeny buků padlých na pěšinu. U kaple jsme se zase přezuli. Obřad byl vskutku romantický. Když jsme se husím pochodem vraceli dolů k autům, začalo drobně poprchávat. Ideální počasí pro růst hub, jejichž sezona na počátku září vrcholila. Z jedné stráně sestupoval jakýsi postarší houbař. Když spatřil uprostřed lesa procesí mužů v oblecích a dam v róbách včetně nevěsty, otevřel pusu, pustil košík a svalil se nazad do mechu…

Neotáčeli jsme se. Doufám, že šok přežil…

29 komentářů u Svatby jako řemen II.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

7 + six =