Nenadávej na zrcadlo, když máš křivou hubu … Gogol
Rubriky

Jonatán a další…

Před nedávnem jsem kráčel v Třinci od autobusové zastávky „Centrum“ k městskému úřadu. Po širokém chodníku vprostřed nejdelší parkové promenády ve městě. Kdysi jsme říkali, že jdeme od „Slovanu“ ke „věžáku“. Když jsem byl kluk, odváděla si mě „do služby“, rozuměj na víkend, právě tudy má velmi malá babička k sobě do velmi malého bytu „na Sosně“. Informace pro neznalé, jedná se o sídliště, nikoliv o borovici lesní. V mých zšedlých vzpomínkách halí park sníh, v dáli chrlí do noci plameny železárenský drak a nad hlavami nám hučí dráty elektrického vedení, nikde ani živáčka, jen tajemno. Zato dnes to zde vypadá, jako kdyby to Mach popletl a do kouzelného sluchátka zakřičel: „A tak štěkám jako hrom, ať je pejsků milion“. Nejrůznějších Jonatánů jsem tu na pěti stech metrech potkal víc než lidí. Něco není v pořádku, napadlo mě…

Nejvíc mě vyděsila peroxidová blondýnka středního věku, která venčila hned tři yorkshirské teriéry, což je pes, kterého řadím spíš mezi domácí nářadí než mazlíčky. Kdyby zvířátku, který vypadá jako smeták, jeho majitel vrazil do zadku dlouhou tyčku, dal by se s ním velmi prakticky vymetat prach zpod skříní. Panička oblékla své tři yorkširy do komických fialových oblečků, které ladily s jejím outfitem krásky z čtvrté cenové, a dementně na ně cosi žvatlala. Po chvíli se zastavila se svým spřežením u majitele bernského salašnického psa a začali si povídat. Maminka smetáků si zapálila cigaretu, fialoví trpaslíci doráželi na skutečného psa, který se naštěstí tvářil velmi letargicky, k čemuž má tento salašnický pes sklony. Jak jsem se dočetl na serveru „hafíci.cz“. Celý výjev vypadal velmi česky…

Psů je u nás v republice přes dva miliony, což je přepočtu na jednoho obyvatele nejvíc na světě, kdyby se shlukli na jednom místě, byla by z toho Praha. Představuji si, jak v čele magistrátu stojí Peggy z hnutí HAF, fenka plemena zvaného Slovenský kopov, černé srsti, tlamy rovné s nepřevislými pysky a se zřetelným koutkem. Jde o zvíře, které je vytrvalé, ostré, chápavé a bystré, což jsou vlastnosti, které současné lidské primátorce zjevně chybí. Po boku jí věrně slintají voříšci Punťa, Pajda a Sněhurka z levicové strany APORT a kolie Lord ze strany „Můj Páníček“. Boudu jim pak občůrávají ovčáci a boxeři Azor, Black a Rex z pravicového uskupení VRR! Co se týče štěkání na jednáních zastupitelstva, vyšlo by to nastejno…

Vztah našeho národa k těmto nejstarším domestikovaným zvířatům je fascinující. Říká se, že Poláci mají Boha a Češi psa. Oddanost, věrnost a hravost tohoto tvora nám zjevně pomáhá vyrovnat se s existencionální úzkostí a osaměním, především ve městech. Poklidná nedělní dopolední procházka s čtyřnohým kámošem je tedy jistou formou bohoslužby. Zcela opačný postoj ke psům mají muslimové, pro které je pes nečisté zvíře. Mohammed dokonce prohlásil, že“ Kdyby psi nebyli Alláhem stvořené bytosti, přikázal bych je všechny pozabíjet. Zabijte ale všechny psy, kteří jsou černí“. Na ty má Prorok obzvlášť pifku, jsou ztělesněním ďábla. Kynofobie islámu jde dokonce tak daleko, že modlení se na koberečku čelem k Mekce v přítomnost psa je k ničemu, neboť ten chudák činní muslimskou modlitbu neplatnou. Stejnou účinnost pak mají také prase, osel, zadek, Žid a žena. Islám člověka stále překvapuje…

Poučen „hafíkem.cz“ vím, že Češi nejvíce preferují zlaté retrívry. Nejčastějším psím jménem je Max. Přesně takový pes si žije spokojeně u mých přátel. Až na to, že se jmenuje Maximus Decimus Meridius…

Jak říkám, jsme divný národ…

54 komentářů u Jonatán a další…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

12 + four =