Nenadávej na zrcadlo, když máš křivou hubu … Gogol
Rubriky

Kořeny

Minulý týden se dožil osmdesáti let můj osobní guru Woody Allen. Člověk, jehož humor formoval mou osobnost. Dodnes mám v paměti ten okamžik, kdy jsem před třiceti lety vstoupil v Třinci do knihkupectví pod „laubami“. Byl čtvrtek a na pultě zrovna rozložili novinky. Osud tomu chtěl, že můj pohled upoutala útlá knížečka z názvem „Vedlejší příznaky“ od autora, jehož jméno nejasně registrovalo jen mé podvědomí. Od té doby leží na mém nočním stolečku jak písmo svaté a kdykoliv nahlédnu do dnes již salátové vazby a začnu číst ohmatané stránky, dostávám záchvaty smíchu. Vůbec nevadí, že ji znám nazpaměť…

Podobnou schopnost vyvolat u mě slzy smíchu má jen scéna z filmu Růžový panter, který jsem viděl poprvé ve stejné době, kdy přes potemnělé náměstíčko prchají v otevřených mini autech dva lupiči převlečeni za gorily, které stíhá v džípu inspektor Clouseau ve středověkém brnění a jeho kolega co by brouk Pytlík. To vše němě sleduje děda, který se snaží přejít na druhou stranu náměstí. Když do mumraje ještě přicválají dva policajti převlečení za zebru, brečím smíchy…

To jsem však odbočil od Woodyho. Byť jen nepatrně, protože jde o podobný humor. Allanovy hlášky jako „jeho psychoterapie se skládala ze sporadických výzev – Zvesela“ či „o jeho upřímnosti mě přesvědčila kombinace hypnotických pohledů a nože velikosti vesla“ běžně zapojuji do konverzace podobně jako Cimrmanovy „Za všechno můžou trpaslíci“ nebo „Jsem jen prostý selský sekáček trávy“. Nota Bene, génius Jára si mě našel jen o pár let dřív…

Na kalném totalitním dně povolené literatury se daly najít další perly, které unikly oku tehdejších „bystrozorů“. Stejně jako Vedlejší příznaky padly na úrodnou půdu mé dvacetileté duše a staly se z nich jakési intelektuální kořeny, které mě drží a sytí dodnes. „Tracyho tygr“ Williama Saroyana. „V melounovém cukru“ Richarda Brautigana. „Spolčení hlupců“ Johna Kennedyho Toolea. „Egypťan Sinuhet, Pád Cařihradu a Tajemný Etrusk“ Miky Waltarho. „ Mé srdce pohřběte u Wounded Knee“ Dee Browna. „Hluboký spánek“ Raymonda Chandlera a „Tisíc a půl dobrodružství“ Richarda Halliburtona…

„Více než kdy předtím v dějinách dnes lidstvo stojí na křižovatce. Jedna cesta vede k zoufalství a naprosté beznaději. Druhá k úplnému vyhynutí. Doufejme, že budeme dost moudří a vybereme si správně“ – Vedlejší příznaky…

Díky Woody…

44 komentářů u Kořeny

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

14 − 2 =