Povinně!

Někdy mám pocit, že žádné jiné slovo nenahání Čechům takovou hrůzu jako přídavné jméno „povinné“. Kvóty, očkování, zimní pneumatiky atd. Pravicovým stranám se podařilo půl národa přesvědčit, že když nás komunisté nutili k tomu, co máme dělat, případně strpět, teď už nám nebude nikdo nikdy nic nařizovat. Že my víme nejlíp z celé Evropské unie, co je to žít ve společnosti, která nutí člověka k tomu, co nechce. Mám teď na mysli povinnosti zákonné, nikoliv mravní, protože těch, kteří se řídí výhradně svědomím je odhadem jako gayů, tedy čtyři procenta. Ze sametově porevolučního marasmu vzešla představa, že najednou všichni máme nárok na rovná práva, ale rovné povinnosti jsou totalitní fujtajbl…

Jasně, za mých mladých let člověk musel na vojnu, tedy pokud byl mužského pohlaví, musel pracovat, volit a taky držet hubu a krok. Ale pravice z toho udělala bubáka na mladší generaci, protože kdo tehdy skutečně nechtěl, zmíněné věci dělat nemusel. Všechno je otázka volby, protože jak známo, musíme jen jedno – natáhnout bačkory. Samozřejmě za odmítnutí povinností nesl dotyčný důsledky. Stejně jako dnes. Musíme znát a dodržovat zákony, platit daně a poplatky, absolvovat povinnou školní docházku, být pojištěni na základě zákona o nemocenském pojištění a být pojištěni u některé z veřejných zdravotních pojišťoven. Občan to nemusí plnit, samozřejmě, ovšem nese důsledky. Jinak si může třeba kandidovat na ředitele Vesmíru. Vsugerovaný pocit, že naše svoboda vzešla z okovů otroka, vede u některých k paranoickému odmítání všeho, co by jen vzdáleně zavánělo slůvkem povinný. Když pominu povinné kvóty pro uprchlíky, které bych jen tak mimochodem klidně zavedl, už jen z evropské solidarity, nejvíc mě vytáčí přesvědčení některých rodičů, že oni přece vědí nejlíp, co potřebují jejich děti, a pletou si svobodu z blbostí…

Dnes nabývá účinnosti novela Zákona o ochraně veřejného zdraví, která se týká povinného očkování a s ním spojených sankcí. To se stalo v posledních předmětem neuvěřitelných diskuzí a sporů, z nichž některé řešily dokonce Ústavní soud i chudák ombudsman. Politici se naštěstí nenechali zviklat a povinnou vakcinaci ponechali. Současná právní úprava obsahuje dvě výjimky z povinnosti nechat děti očkovat – při zjištění imunity vůči infekci nebo trvalé kontraindikace, tedy zdravotního stavu, který brání podání očkovací látky. Válka, kterou léta vedly různá hnutí za svobodnou volbu povolání a jiní hipíci, krajně pomýlená a nebezpečná…

Očkování je významný nástroj veřejného zdraví, zásadním způsobem zabraňuje vzniku infekčních onemocnění. Lékařský zákrok, kdy je posílena imunita člověka vzdorovat chorobám, které zabily a ještě zabíjejí miliony lidí, je znám od starověku. Šířit se začal až s vynálezy vakcín před 100 lety. Kupříkladu ve dvacátém století podlehlo pravým neštovicím až 500 milionů lidí. Jen díky očkování byla nemoc prakticky zlikvidována. Československo bylo jednou z prvních zemí na světě, kde zmizely záškrt a dětská obrna. K nám do třídy přišel doktor, všechny píchnul do zadku „protitetanovku“ a bylo vymalováno…

Dnes svobodymilovný rodič rozhodne za dítě, respektive mimino, které se nemůže bránit. Sám se pak nechá před cestou na do Afriky na safari opíchat vakcínami jak jehelníček, protože má hrůzu z toho, že si lokne kontaminované vody, dostane choleru a odejde na věčnost se spuštěnými kalhotami v kadibudce kdesi za Mombasou…

Škoda, že ještě nevymysleli vakcínu proti blbosti…