Naši důchodci

Zasloužilý zlatý slavík ochořel a zřejmě to není ptačí chřipka. Vypadá to na problémy se srdcem nebo náhlou břišní příhodu. Spekulují všichni. Legendární zpěvák Karel Gott patří k celebritám nejen v Česku, takže zájem o mistrův zdravotní stav je pochopitelný. „Schlagersänger Karel Gott im Krankenhaus“, hlásá palcovými titulky Der Spiegel. Natürlich! Je to přirozené. Ať už je to cokoliv, Gotta prostě dohání jeho věk. Božskému Kájovi je 76 let…

Zatímco nejvýznamnější světové hudební ocenění „Grammy Award“ letos získali dvaadvacetiltý britský objev, zpěvák Sam Smith, a pětačtyřicetiletý americký zpěvák Beck, Česko se už padesát let klaní muži, který by za normálních okolností jezdil s důchodci na výlety po hradech a zámcích. Jistě, Karel Gott je výjimečný. Ale jako umělec žije z podstaty. Neznám nikoho, kdo by dokázal jmenovat alespoň jedinou píseň z jeho posledního alba, neřku-li název desky samotné. Prostě se zažilo, že nikdo lepší není a fertig. Vypadá to, že většina národa sází na to, co je léty prověřené a jisté. Někdy to až hraničí s kompulzivní poruchou. Když překročím práh bytu levou nohou místo zažité pravé, v příští vteřině se na mě svalí skříň. Když nám zpívá Goťák, rovnováha českého klídku a pohody zůstává zachována. Hlavně žádné změny…

Počátkem roku 2013 jsem kupříkladu nedokázal vysvětlit svým polským přátelům v partnerském městě Gogolině, proč jsme u nás poslali do finále volby nového prezidenta dva starobní důchodce. Kteří měli navíc střídat jiného dědka. Tato politická gerontofilie, samozřejmě bez erotického rozměru, nemá v sousedních státech obdoby. Kiskovi na Slovensku je 52, maďarskému prezidentovi Orbánovi jen o rok víc, sami Poláci si nově zvolili do čela státu třiačtyřicetiletého Andrzeje Dudu. Obama zvítězil v roce 2009 jako sedmačtyřicetiletý, britský premiér je ročník 1966…

Jen nás reprezentuje bohorovný geront s cigárem, u kterého občan nikdy neví, zda se bude potácet znaven virózou nebo urážet novináře, osazenstvo pražských kaváren, muslimy, ženy, atd., v lepším případě bude posté citovat Churchila. Kdyby ovšem na Hradě seděl starý knížepán, sledovali bychom, jak náš huhňající dědeček usíná, kdekoliv jej posadí, navíc bychom trnuli hrůzou, zda se ještě probudí. Exitus v přímém přenose by institut české hlavy státu proslavil víc, než krádené pero či vlající trenýrky na Hradě. To už nehovořím o tom, že blazeovaný stařík Klaus se cítí povolán k návratu na pražský trůn, aby zachránil národ před barbarskými hordami z Východu…

Zrovna jsem chtěl napsat, že by Karel Gott mohl kandidovat na prezidenta. Má na to věk, božsky zpívá, lidé jej milují a v zahraničí má respekt, když přišla zpráva, že je konec spekulacím, že mistrovi diagnostikovali zhoubné nádorové onemocnění mízních uzlin…

C’est la vie, takový je život. Držím palce a přeji uzdravení…